O kovotlačitelství

Kovotlačitelství – historie

 

Je až s podivem, jak málo se o kovotlačitelství píše. První zmínku jsem kdysi objevil ve stálé expozici Keltů v muzeu v Roztokách u Prahy. Krátce o kovotlačitelství píše Karel Goňa, v technologii pro II. a III. ročník OU a UŠ učební obor 0483 PASÍŘ.

Nejvíce se o kovotlačitelství píše ve stejnojmenné knížce autorů B. V. Rozanova a D. S. Lvova, kterou do češtiny přeložila T. Levčíková-Pelnářová a vydalo státní nakladatelství v Praze roku 1953.

Jednoduchost pracovního postupu i zařízení umožňuje, aby výrobky zhotovoval jeden dělník, zvládnutí postupu však vyžaduje velkou zručnost. Proto dříve pracovali tímto způsobem vždy jen mistři. Již v 18. a 19. století zhotovovali hlavně ze stříbra různé předměty dost složitého tvaru a výrobní tajemství si ponechávali pro sebe.

 

Teprve koncem 19. století byl tento způsob zaveden v továrním měřítku. Za války, kdy se konalo mnoho pokusů v oboru tlačení, byl uvedený způsob opět rozšířen a vyrábělo se tak mnoho předmětů pro válečnou potřebu.

„Kovotlačitelova ruční práce je práce kvalifikovaná, proto je poměrně vysoko hodnocena.“ Karel Goňa

Jiří Poledne

Kovotlačitelství – současnost

21. století skýtá široké uplatnění kovotlačitelství.

Staletími prověřená technologie zůstává, ale výroba se mění. Ve spolupráci s výtvarníky, designery a architekty vznikají například vzorky nových výrobků. Individuální výroba se uplatní jak u věcí současných, tak dávno minulých. Liturgické předměty, komponenty na historická vozidla, letadla i kočáry, to vše sem patří. Svítidla stropní, stojanová, stolní i nástěnná. Doplnění chybějících dílů starých lustrů, nebo jejich kopie.

Této technologie využívají restaurátoři, klempíři, pasíři i kováři. Zvláštní skupinu tvoří kouzelníci, na jejich přání vznikají rozličné rekvizity. Výrobky kovotlačitele jsou všude kolem nás, aniž bychom si to uvědomovali. Většina lidí si pod slovem kovotlačitel neumí nic představit, jiní se bez jeho práce neobejdou.

Kovotlačitelství: ruční tváření plechu na rotační formě zastudena.

Jiří Poledne